nebeské království je uvnitř nás

Lidé tě nevidí takového jaký doopravdy jsi, vidí tě hlavně skrze sebe – skrze své rány, své strachy, své touhy, své projekce, své nevědomí. Největším úkolem člověka není být všemi přijat a milován, ale stát se celistvým.

Před počátkem času existoval jen dech. Bezejmenná věčná tma. Rod vdechl světu velký plamen a zrodil se živý osud. A povstal Svarog nad výhní, rozžhavil prvotní úsvit.

Probuď se, starodávná sílo! Světlo znovuzrození, povstaň! Duchu předků, veď nás! SLAV v srdci vyrůstá jako strom síly, posvátný proud, který mi svěřil můj ROD, Já jsem proud a nebesa odpoví. Věčná SLAV ve mně zní.

Nespěchej s nenávistí k člověku, který ti ukázal svou temnou stranu. Pokud u někoho jiného vidíš krutost, zamysli se, zda ji máš v sobě. Vidíš-li lež, zkontroluj si svá slova. Vidíš-li pýchu, skloň hlavu.

Odpuštění není aktem milosrdenství vůči jinému člověku, není omluvou za jeho činy, není projevem slabosti. Když odpustíte, doslova říkáte Vesmíru: „Už neinvestuji energii do této časové linie; stahuji svou pozornost.“

RODe, vracím se k tobě. Ne zpátky, ale hlouběji. Tam, kde láska byla před slovy. Kde mé kořeny pijí živou vodu. A mé srdce si pamatuje, kdo jsem.

Očišťuji svůj rod od bolesti a strachu. Vracím každému předkovi jeho čisté světlo.

Když programy pojmenuješ, přestanou být neviditelné. A neviditelné nemůže ovládat ty, kdo to vidí. Nejsi jen pasivní následovník svého RODu – ty jsi Tvůrce jeho nové kapitoly a další budoucnosti.