Carl Jung:

Lidé tě nevidí takového jaký doopravdy jsi, vidí tě hlavně skrze sebe – skrze své rány, své strachy, své touhy, své projekce, své nevědomí. Zdravé vztahy nejsou o ovládání druhých, ale o konci slepoty k vlastním projekcím. Lidé a vztahy nejsou jen problém, ale zrcadlo – ten kdo mě nejvíc rozčiluje mi ukazuje to, co jsem dosud v sobě neintegrovala. Je důležité rozlišovat co je moje a co je projekce druhého. Ano, přejímám odpovědnost za vlastní chyby a napravuji je. Ne, nepřijímám falešnou vinu a neberu na sebe to, co není moje jen proto, abych udržela vztah nebo iluzi kontroly. Utrpení nevzniká proto, že nejsme milovaní, ale proto, že se snažíme získat lásku u člověka, který ji ve svém nitru není schopen dát. Mnoho bolesti nepochází z reality samotné, ale z touhy, aby mě druzí viděli správně. Schopnost druhého vidět jasně není automatická, je to výsledek jeho vlastní vnitřní práce. Mnoho lidí nesoudí podle toho, kdo jsme, ale podle toho, jak se vedle nás cítí. Největším úkolem člověka není být všemi přijat a milován, ale stát se celistvým. Celistvost znamená, že nepotlačuji sebe samu, své části, abych se vešla do očekávání druhých, ale že unesu pravdu o sobě. Přijímám své světlo i temnotu. Přestávám hrát nevinnou, pokud v sobě cítím hněv. Přestávám hrát silnou, pokud jsem zraněná. Přestávám hrát, že nemám potřeby, pokud opravdu toužím po blízkosti. Cesta individuace není cesta k dokonalosti. Je to cesta k pravdě. Pravda je méně elegantní, ale mnohem živější.