Cit před rozumem
Co má mít v životě přednost? Čím se máme nechat vést? Citem anebo rozumem? Srdcem anebo hlavou? Umíme mezi tím vnímat rozdíl? Skrze srdce můžeme cítit, vnímáme to jako city, které prožíváme v danou chvíli, v daný okamžik, v danou situaci. To, co plně neprožijeme vnímáme jako pocity, tedy to, co vzniká po citu.
Díky citu láska zažíváme pocity radosti, tepla, naplnění, souznění se vším. Můžeme také zažívat pocity strachu ze ztráty druhých, smutku z opuštění. Obě dvě strany jsou součástí téže mince Láska. Pocity, to co vzniká po citu, prožíváme i jako emoce. A emoce se netýkají našeho srdce, ale hlavy, tedy rozumu. Každý ve stejné situaci může pocítit něco jiného, podle toho, co si má ve svém životě popracovat. Stejná situace a stejné místo neznamená stejné pocity pro všechny lidi, kteří se tam nachází. A emoce jsou potom reakcí těla na dané situace. Ukazují nám na slabá místa, slabé stránky, které si máme popracovat, na neprožité a nepřijaté pocity. Emoce jsou hybnou silou v našem osobním růstu. A jen na nás záleží, zda se pohneme směrem dopředu anebo dozadu.
Pokud se hlava nedomluví se srdcem, zasekne se to v krku – může nás v něm rozbolet. A pokud vás bolí v krku, zeptejte se v jaké situaci jste cítili jedno a rozum vám poradil druhé a vy jste poslechli rozum? Jakmile si to zvědomíte, bolest krku ustoupí.
Nedávno jsem se se sestřenicí dívala na film Rozum a cit podle knihy Jane Austenové. Jsou tam krásné životní příklady, kdy se člověk rozhoduje podle rozumu a kdy podle srdce. Není to jen o příběhu zamilovaných, ale když je člověk správně naladěn, rozpozná ve filmu mnohem více rovin. V jednom případě vítězí rozum nad citem, ve druhém cit nad rozumem. Krásné porovnání.
Život nás neustále učí, přichází k nám různé zkoušky a zároveň i prostředky a pomocníci, kteří nám je pomáhají překonávat. Prošla jsem si teď krásnou životní situací, kdy jsem si směla vyzkoušet, jak cit a rozum fungují. A k čemu máme a prožíváme emoce. Když nepociťujeme lásku, soulad, bývá tam většinou pravý opak – strach, který nás může paralyzovat, ale také nemusí, pokud s ním vědomě pracujeme. V mém případě jsem se setkala se žárlivostí a ráda bych se podělila o informace, jak se s ní, potažmo jakoukoliv jinou negativní emocí, dá vědomě pracovat:
1. PŘIJETÍ EMOCE V HLAVĚ
Přestaňte se bránit, skrývat, ale přiznejte si sami sobě, že máte určitou emoci a pojmenujte ji – v mém případě to byla žárlivost na partnera. Nijak to nehodnoťte, nekritizujte se, neobviňujte se. Přijměte to jako holý fakt.
2. SPOJENÍ SE SRDCEM
Dostaví se zklidnění hlavy a rozumu. Přestanou vám před očima běhat negativní scénáře, co se pravděpodobně nikdy nestaly ani nestanou (záleží jen na tom jak moc je krmíte svou energií). Díky tomu se spojíte se svým srdcem a zjistíte, co se za tou emocí skrývá za pocity. V mém případě jsem objevila strach ze ztráty partnera, strach z opuštění, strach ze samoty. Strach z toho, že nejsem dost dobrá – chyběla mi sebedůvěra a sebehodnota.
3. POCHOPENÍ
Uvědomila jsem si, že to tak být ale nemusí, že jen na mě záleží, zda se strachu poddám anebo to přijmu jako výzvu. Jen já rozhoduji o tom, jakými myšlenkami se budu zabývat a čemu budu věřit. Strach se ztráty, opuštění, samoty pramenil z dětství, kdy z mého života v poměrně krátké době odešlo hodně mě nejbližších mužů – strejda, tatínek, dědeček z mamky strany, dědeček z taťky strany. Během pár let byly všichni pryč. A já si strach ze ztráty nesla i do partnerského vztahu v dospělosti. Každý jsme svobodná bytost, která má svou vlastní vůli a nikdo nikoho nemůže nutit, ovládat, držet…každý má právo odejít. A i když je to velká bolest, neznamená to, že já jsem špatná a nezasloužím si lásku. Každá bolest nám pomáhá růst a sílit. A je jen na nás zda to tak přijmeme. Jen já rozhoduji o tom, zda upadnu do deprese, sebelítosti a obviňování druhých, vytváření bořivých obrazů. Anebo tím projdu s nadhledem, poučím se z chyb a budu tvořit krásnou budoucnost, kde už tyto chyby nezopakuji. Když něco končí, může něco nového začít. A je jen na mě, zda to bude krásnější. I vztah může pokračovat zbaven energie závislosti, žárlivosti a hlavně strachu. Tam kde je strach, nemůže proudit láska. Tam je zabetonované srdce a vše řídí rozum.
A jak to lze udělat prakticky? Jakmile přijde negativní myšlenka, pocit, strach – odevzdávám to Andělu strážnému a prosím ho ať si to ode mě vezme a transformuje to v lásku a dobro. Nemusí vám to jít hned, ale pokud vytrváte, budete odevzdávat, uvidíte, že se vám brzy uleví. Časem dobře rozpoznáte jaké myšlenky vás podporují a jaké vás tíží. Pochopíte, že vámi myšlenky jen proudí a to vy rozhodujete kterým budete věnovat pozornost. Vy rozhodujete zda se rozzlobíte anebo zůstanete klidní. Vy rozhodujete jak na danou situaci budete reagovat. Jen vy.
4. CO VYSÍLÁŠ, TO SE TI VRACÍ
Díky této zkušenosti jsem měla možnost hlouběji poznat a popracovat si vesmírné zákony, o kterých se rozepisuji v dalším článku. V případě prožívání emocí jsem díky těmto zákonům pochopila a „na vlastní kůži“ si vyzkoušela, že čemu dávám pozornost, to roste a to se mi také vrací. Když vysílám lásku a důvěru, vrací se mi. Když se něčeho bojím, zažívám situace, ve kterých se se strachem musím vyrovnávat.
5. ODPUŠTĚNÍ
Po tom všem, přichází úleva a odpuštění. Odpuštění sama sobě, odpuštění druhým a odpuštění druhých. Přijetí všeho jako životní zkušenosti, jako informace kudy cesta nevede. Jsme lidé a dělat chyby je lidské. Jsou to jen informace. Důležité je se poučit a příště se pokusit dělat věci jinak. Znovu a lépe. Hřích je až když chyby opakuji, vím, že to dané chování není správné, ale přesto to dělám.
6. BEZPODMÍNEČNÁ LÁSKA
Teď už vím, jaký je rozdíl mezi vnímání jen hlavou a kdy jde o spolupráci hlavy a srdce. Samotná hlava může přijímat myšlenky, které nejsou z pozitivního pólu a jejich následky pak mohou hodně bolet. Kdežto spolupráce hlavy a srdce: srdce bezpečně pozná, že jde o negativní myšlenky. Ty pak odevzdáme Andělům strážným a nahradíme je mnohem lepšími, těmi z pozitivního pólu. Srdce mi dovoluje vnímat cit bezpodmínečné lásky. Ať se děje co se děje, já jsem v pořádku a všichni ostatní jsou také v pořádku. Já jsem tvůrce svého života, na co myslím, co říkám a co dělám, o tom rozhoduji jen já, a i já za to nesu zodpovědnost – vrací se mi to. Jak já zaseji, tak i já tak sklízím. Takže pak je na každém z nás, aby si i v hlavě porovnal, jaké ty myšlenky ho podporují a jakým bude věnovat svou energii. Tak bude žít. Takové situace a lidi si do života přitáhne.
Přeji vám všem krásné dny, plné nadhledu, přijetí životních zkoušek, pochopení a lásky k sobě samým.