Obraz sebe sama jako bohyně

Z knihy Anasta, 10. kniha ze série knih Zvonící cedry Ruska od Vladimíra Megre, které do češtiny přeložila Valentýna Lymarenko-Novodarská:

„Samotný člověk není nic jiného než materializovaný obraz. A také sám dokáže vytvářet svou myšlenkou obrazy a materializovat je. V tomto spočívá jeho nikým a ničím nepřekonatelná vesmírná síla.

Pokud si nějaký člověk neuvědomuje schopnosti, které mu daroval Stvořitel, blokuje v sobě svou majestátní sílu a spadá pod vliv jiných obrazů, materializuje jejich úmysly až do celkového zničení sebe, rodiny, svého rodu, státu a celé planety.

Umělý technokratický svět byl také stvořen člověkem pomocí energie obrazu vnuknutého člověku jeho antipodem…nejdokonalejší auto, budova či jakákoliv věc umělého světa se každou vteřinu ničí…Přirozený viditelný svět neexistuje miliardy let, ale mnohem déle, jelikož ze začátku existoval v zatím nemateriálním obrazu. Vědci, kteří určili stáří Země, nevypočítali datum jejího zrodu, ale jen datum materializace, jako jednu ze životních etap.„

„Anastasie, ale vždyť obrazy mohou být jak pozitivní, tak i negativní. Jak se má člověk vyznat, který z nich poskytuje správné informace a který obsahuje dezinformace, třeba v něčím zájmu?„

„Sebou, Vladimíre, svým obrazem poznáš hodnotu jakýchkoliv informací.“

„Znamená to tedy, že každý člověk vlastní obraz?“

„Samozřejmě, Vladimíre, každý člověk má svůj obraz. Je velmi odlišný od ostatních. A kdyby každý uchoval ve svém nitru svůj obraz, co myslíš, jak by vypadal dnešní svět, Vladimíre?“

„Původní? Takže každý člověk vlastnil nebo vlastní původní obraz? Jaký byl?“

„Božský! Tak jej stvořil ve velkém nadšení náš rodič – Stvořitel.“

„Copak náš původní obraz byl Bohem?“

„Byl Božím synem a stále jím je.“

„Kampak se poděl tento původní obraz? Obrazy alkoholiků a narkomanů můžeme vidět na ulicích. Obrazy prostitutek – podél silnic. V televizi se pošklebuje mnoho dalších obrazů. A kde můžeme spatřit ten původní?“

„V sobě. Představ si ho sám. Jdi mu vstříc a on s radostí zamíří k tobě. Ta cesta bude radostná. Postupně se budete k sobě blížit a jednou se potkáte. Spojíte se! Uchovej si svůj původní obraz, nezrazuj jej pro něčí potěšení.“

„Ale jak si jej mám představit? Všude se na člověka hrnou různé informace o jeho nedokonalosti. Jednou říkají, že je věčný otrok, podruhé, že je pokusný králík. Můj známý mi nedávno vyprávěl, že si někde přečetl o tom, že člověka stvořily nějaké vesmírné bytosti a teď se nabíjí jeho energií, učí nás jako nerozumné.“

„Pokud chceš být nerozumný, Vladimíre, můžeš jim uvěřit. 

Pokud uvěříš v otroka – zrodíš v sobě otroka.

Pokud uvěříš, že se tvou energií někdo nabíjí proti tvé vůli, budeš chřadnout a skutečně odevzdáš svou energii.

Existuje všechno, co považuješ za existující.

Od samotného narození se snaží snižovat význam člověka – Božího syna. Ale všimni si, Vladimíre, vždy za tím stojí někdo, kdo se snaží vyvýšit. Ve skutečnosti je v porovnání s člověkem bezvýznamný a vyvýšit se nedokáže. Proto mu zbývá jediná cesta – ponížit toho významného a zabrzdit jeho vývoj.“

„Pokud je člověk skutečně slabý a nevlastní nějakou tajemnou a nevídanou sílu, proč by se ho někdo bál? Nač ztrácet tolik úsilí na dokazování opaku? 

Ty jediná, Anastasie, pohlížíš na člověka jako na Boha a na nejsilnější bytost ve Vesmíru. Ale to znamená, že tvému výkladu obrazu člověka bude oponovat mnoho jiných obrazů. Mají technologie vypracovávané po tisíciletí. Již stvořili množství obrazů bezmocného člověka. Existuje mnoho různých učení, jež ponižují člověka. Pracují pro ně celosvětová média, scénáristé a režiséři a je jich velké množství, velké. Vypadá to, že jsi jediná, Anastasie. A přesto v něco doufáš. V co doufáš? V co, Anastasie?

„Ve svůj původní obraz. I ve tvůj, Vladimíre. V původní obrazy lidí, kteří již vytváření rodové statky. Doufám v obraz toho, kdo v budoucnu půjde vstříc svému původnímu obrazu.“

A já jen dodávám, že ženy jsou Božími dcerami – bohyněmi.