Anastasie a rodový statek
Z knihy Anasta, 10. kniha ze série knih Zvonící cedry Ruska od Vladimíra Megre, které do češtiny přeložila Valentýna Lymarenko-Novodarská:
„Anastasia si myslí, že každá rodina by měla vlastnit svůj pozemek o rozloze ne méně než hektar. Tento pozemek, jejž sibiřská poustevnice nazývá rodovým statkem, by měla rodina proměnit v rajskou živou oázu, která by odpovídala všem materiálním potřebám člověka. Duchovní složku člověka charakterizuje vnější vzhled jeho živého výtvoru a způsob života samotného tvůrce.
Dost podrobně vyprávěla o starodávném a velmi krásném obřadu sňatku, kdy snoubenci sílou své myšlenky vytvářeli projekt budoucího rodového statku a v okamžiku samotného obřadu s účastí rodičů, příbuzných a přátel za několik minut materializovali vymyšlené. Myslím si, že tento obřad je velikým vynálezem dnešního tisíciletí. Přece díky němu novomanželé i dnes mohou získat dům, zahradu a rodový statek již v průběhu svatby.
Anastasia také tvrdí, že novomanžele, kteří založí svůj rodový statek tímto způsobem, nikdy neopustí láska, co víc, během času bude přibývat, a vysvětluje, proč k tomu dochází. Když se muž dívá na svou ženu, podvědomě ji ztotožňuje se svým velkolepým statkem a se svým dítětem, které je potřeba porodit na statku. A je to důvěryhodné. Přece pro každého člověka nejlepším místem na světě vždy zůstává jeho malinká vlast. Nejkrásnějším a nejlepším ze všech na světě pro něj vždy bude jeho dítě.“
…
„Rodový statek je spojením slov, za nimiž stojí nejsilnější obrazy, které jsou schopny přenést člověka do božského životního prostředí. Posuď to sám, Vladimíre, tři první písmena v tomto spojení tvoří slovo „rod“. A rod je řetězec lidí, kteří přicházejí do života jeden za druhým, a první z nich pochází od Boha. Každý člověk, který se dnes narodí, se postaví do čela tohoto velkého řetězce. V jeho moci je, zda umístí svůj rod do tohoto či onoho životního prostředí. Do kamenné buňky nebo do krásného prostoru svého rodového statku. Anebo vůbec přetrhne rodový řetězec. V jeho moci je, zda bude živit svůj rod božskými výtvory nebo stravou, který zásobuje duši energií.“
„Co s tím má společného strava? Přeci předci z mého rodu již dávno nežijí.“
„Jejich živé částečky jsou v tobě, Vladimíre. Vytváří tvé tělo a tvého ducha.“
„No ano, z nich, ale…To znamená, že se na každého člověka klade ohromná zodpovědnost za osud celého rodu.“
„Ano, klade, Vladimíre, a každému se dává moc rozhodovat o svém osudu a o osudu svého rodu…Vmysli se prosím, Vladimíre, do dvou slov „rodový statek“. Jsou to dvě slova. Jedno spojení. Jakmile se pronáší, člověk, byť si to zatím neuvědomuje v plné míře, ve svém podvědomí naznačuje záměr: „Sjednocuji celý svůj rod a umisťuji jej na toto místo.“
