Anastasie a rodový statek

Z knihy Anasta, 10. kniha ze série knih Zvonící cedry Ruska od Vladimíra Megre, které do češtiny přeložila Valentýna Lymarenko-Novodarská:

„Anastasia si myslí, že každá rodina by měla vlastnit svůj pozemek o rozloze ne méně než hektar. Tento pozemek, jejž sibiřská poustevnice nazývá rodovým statkem, by měla rodina proměnit v rajskou živou oázu, která by odpovídala všem materiálním potřebám člověka. Duchovní složku člověka charakterizuje vnější vzhled jeho živého výtvoru a způsob života samotného tvůrce.

Dost podrobně vyprávěla o starodávném a velmi krásném obřadu sňatku, kdy snoubenci sílou své myšlenky vytvářeli projekt budoucího rodového statku a v okamžiku samotného obřadu s účastí rodičů, příbuzných a přátel za několik minut materializovali vymyšlené. Myslím si, že tento obřad je velikým vynálezem dnešního tisíciletí. Přece díky němu novomanželé i dnes mohou získat dům, zahradu a rodový statek již v průběhu svatby.

Anastasia také tvrdí, že novomanžele, kteří založí svůj rodový statek tímto způsobem, nikdy neopustí láska, co víc, během času bude přibývat, a vysvětluje, proč k tomu dochází. Když se muž dívá na svou ženu, podvědomě ji ztotožňuje se svým velkolepým statkem a se svým dítětem, které je potřeba porodit na statku. A je to důvěryhodné. Přece pro každého člověka nejlepším místem na světě vždy zůstává jeho malinká vlast. Nejkrásnějším a nejlepším ze všech na světě pro něj vždy bude jeho dítě.“

„Rodový statek je spojením slov, za nimiž stojí nejsilnější obrazy, které jsou schopny přenést člověka do božského životního prostředí. Posuď to sám, Vladimíre, tři první písmena v tomto spojení tvoří slovo „rod“. A rod je řetězec lidí, kteří přicházejí do života jeden za druhým, a první z nich pochází od Boha. Každý člověk, který se dnes narodí, se postaví do čela tohoto velkého řetězce. V jeho moci je, zda umístí svůj rod do tohoto či onoho životního prostředí. Do kamenné buňky nebo do krásného prostoru svého rodového statku. Anebo vůbec přetrhne rodový řetězec. V jeho moci je, zda bude živit svůj rod božskými výtvory nebo stravou, který zásobuje duši energií.“

„Co s tím má společného strava? Přeci předci z mého rodu již dávno nežijí.“

„Jejich živé částečky jsou v tobě, Vladimíre. Vytváří tvé tělo a tvého ducha.“

„No ano, z nich, ale…To znamená, že se na každého člověka klade ohromná zodpovědnost za osud celého rodu.“

„Ano, klade, Vladimíre, a každému se dává moc rozhodovat o svém osudu a o osudu svého rodu…Vmysli se prosím, Vladimíre, do dvou slov „rodový statek“. Jsou to dvě slova. Jedno spojení. Jakmile se pronáší, člověk, byť si to zatím neuvědomuje v plné míře, ve svém podvědomí naznačuje záměr: „Sjednocuji celý svůj rod a umisťuji jej na toto místo.“