Každému přeji, aby měl kousek svého zeleného ráje na Zemi. Ať už je tím rozsáhlá zahrada u rodinného domu, malé políčko před domkem, osázený balkón u bytu, či květinová stěna v místnosti. Rostliny, o které můžeme pečovat, náš život promění a učiní plnější. 

Měla jsem to štěstí, že jsem vyrůstala v rodinném domě se zahradou. Od dětství jsem tak měla za vzor pěstování vlastní zeleniny a ovoce. Znala jsem čarování přírody a krásné proměny naší zahrady v různých ročních obdobích. Ne náhodou má nejoblíbenější kniha byla O jabloňce od Eduarda Petišky a Heleny Zmatlíkové. Příběh malého Martínka byl mému srdci blízký a četla jsem stále dokola o proměnách jabloňky během jara, léta, podzima i zimy. 

Poselství předáváno z generace na generaci

Moje babička z maminky strany narozená v roce 1938 vyrůstala se svými 3 sestrami, rodiči, prarodiči a tetou v domě na vesnici. Měli hospodářství, stodoly, pole, louky a vlastní soběstačnost. Obilí, které sami zaseli, sami zklidili, umlátili a odvezli do mlýna, kde jim mlynář namlel mouku. Z žitné pekli chléb, z pšeničné buchty. 

Na poli sázeli i brambory, které zase potom obkopávali a v době dozrání zase dobývali. Měli krávu, prasata, kozy, kačeny, králíky, slepice… malé hospodářství, které všechny uživilo ikdyž v domě žila celá početná rodina. 

Měli sad, ovocné stromy a keře a chodili do lesa na borůvky a houby. Které v plné sezóně i prodávali. Děti tak trávili léto a přivydělávali si tak na učebnice do školy,  anebo si koupili hodinky, které potřebovali.

Pak přišla doba, kdy bylo nutné část své úrody odevzdávat a rodině už to nestačilo na uživení. Praděda tak musel jít pracovat, byl zedníkem a svou prací tak musel vydělávat peníze, za které potom kupovali to, co jim chybělo, co museli odevzdávat. 

Pak musela i prababička odejít do JZD a část polí se pronajímala. Byla doba, kdy lidé uvěřili, že potřebují vydělávat více peněz, aby žili v hojnosti všeho potřebného. Má babička s dědou odešli do města, aby měli možnost vyššího výdělku. Přesto, že šli bydlet do bytovky, tak se drželi moudrosti spojení s půdou a měli zahradu i ve městě. Chovali tam ovce, kačeny, slepice, králíky, pěstovali brambory a zeleninu. A důležitost spojení se zemí předali i svým dětem a nám vnoučatům. 

Moje babička z tatínka strany se také  starala o nádhernou zahradu a měla malé hospodářství. Tato zahrada byla pro mně tajemnější a divočejší a s velkou láskou vzpomínám na prázdniny u babičky, kdy jsme se všechna vnoučata sjeli a radovali se v přírodě.